Z historie kraje

PAVLOV a Pavlovské vrchy

Obec Pavlov se nachází na úpatí Pavlovských vrchů a je součástí nejjižněji položeného okresu Jihomoravského kraje, dříve země Moravskoslezské, okresu Břeclav.

Břeclavský region sousedí na jihu s Rakouskem a na východě se Západoslovenským krajem. Geologicky jsme součástí Karpat a sice velkou částí subkarpatské pánve úvalu Dyjskosvrateckého a Dolnomoravského. Menší část na jihu vlastní němčí Karpaty a to Pavlovské vrchy. Tyto jsou posledním výběžkem Karpat.

Sprašové úrodné úvaly v břeclavském okrese jsou nejstarší osídlenou oblastí, jejíž počátky sahají až do starší doby kamenné.

Plynule se vyvíjelo v souvislém časovém sledu od mladší doby kamenné, přes slovanské období, Velkomoravskou říši až po současnost.

Břeclavsko jakože součást této významné sníženiny plnilo funkci důležitých obchodních cest včetně té jantarové.

V období starších a mladších čtvrtohor vznikaly mohutné sprašové návěje a závěje. V těchto spraších se objevují schránky suchozemských měkkýšů a kosti fosilních obratlovců ( mamut, nosorožec, ba i člověk ). Příkladem může být světoznámé tábořiště lovců mamutů pod pavlovskými vrchy právě v katastru obce Pavlova a Dolních Věstonic.

Vídeňská pánev, která zasahuje až na naše území a je tvořena velkou měrou jíly.

Jíly jsou plastické a vytvářejí vhodné prostředí pro tvorbu krystalů nejrozšířenějšího síranu sádrovce. Nalézány jsou v Pavlově a širokém okolí. Z nerostných surovin můžeme zmínit také zemní plyn, naftu a živice.

V současné době proběhlo rozsáhlé měření a průzkum podloží pomocí speciální ultrazvukové technologie. Měření prováděla zahraniční firma na objednávku MND.

Vedle již zmíněných fosilních paliv bylo součástí průzkumu i celé podloží a to do značných hloubek.

PAVLOVIEN

Prof. Dr. Karel Absolon, (16.6.1877 – 6.10.1960) při vedení Moravského zemského muzea započal s výkopy v okolí Dolních Věstonic již v období První republiky.

Roku 1925, tedy druhým rokem po zahájení průzkumů se archeologům prof. Absolona podařilo objevit na území věstonického katastru, sošku z pálené hlíny – Věstonickou Venuši. Nález byl tak významný, že obec Dolní Věstonice rázem proslavil po celém světě. Další objevy na sebe nenechaly dlouho čekat. Skládky kostí Mamutů, drobné zvířecí sošky z pálené hlíny až po další jedinečný objev – hlavičky ženy z mamutoviny, stylizované ženské figurky.

Po II světové válce v r. 1949 byl objeven rituální pohřeb ženy uložený pod dvěmi mamutími lopatkami.

V r. 1952 se průzkumy posunuly až za hranice věstonického katastru (končící na začátku dnešního poloostrova YC Dyje) do Pavlova.

Tento pokračující úsek souvislého vývoje osídlení pod Pavlovskými vrchy, který trvale nepřetržitě po dobu pěti tisíc let byl velmi významný a velmi kulturní.

Pro svůj význam dnes tedy hovoříme o samostatné kultuře těchto lovců – Pavlovien.

Stopy po tomto osídlení byly patrny i při výsadbách dnešních vinic, jež měl na starost i Antonín Zatloukal. Úlomky, pazourky, kosti mamutů atd, …, nacházíme dodnes.